INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuhle staroškolskou emo-punkovou bandu miluju na koncertech. Zpěvák Marek má živě energii, jakou nemá jiný hardcoreový kazatel na naší scéně. Vlastně miluji i tu roztomilou prkennost, se kterou se kytarista Šaman pohupuje do rytmu. Vždycky si vzpomenu na Marka Ebena, jak říká, že chce hrát rockovou hudbu. Super je i to, že tihle dva mohykáni do kapely vtáhli dva další lidi hraním v kapele netknuté a vykřesali z nich za krátko solidní punkovou rytmiku. Desky REMEK mají ale jinou kvalitu. Je možné si přečíst texty. Zastavit se. Zamyslet se. Vlastně si zpětně uvědomuji, že je jen opravdu málo kapel, u kterých mám tendenci přímo při poslechu číst jejich kousavé texty. Oproti dobám minulým je v nich méně opakování, takže si člověk i počte.
Všechno najednou zapadne do sebe. A tak to rychle skončí. To jsou prostě REMEK. Texty, které jsou přemýšlivé, přímočaré i zaťaté současně. Kytarové linky, které řežou i hladí. Typická intermezza vložená do skladeb. Nehledejte hitovky, ten kytarový feeling se už nezmění, protože to Šaman jinak prostě neumí. Moc lidí takhle to staré poctivé emo hrát neumí. I zde je znát trochu posun v náladách, které se mi zdají o ždibec veselejší, než kdykoliv jindy. Hardcore-punkový DIY diamant.
Vydáno: 2014
Vydavatel: Stonehenge Records, Musicforliberation
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.